Měsíc: Listopad 2022

„Většinou má odpověď je stejná. Začátky byly pekelné, moc těžké. A nechápu, jak jsem to zvládala. Ale někde v jádru byla stále jiskra naděje, která mě, nás s manželem, držela při životě (díky vzájemné podpoře, lásce, naději). 5 let jsem byla s holčičkama non-stop. Každý den jsem s nimi cvičila, jezdila po doktorech, hledala možnosti, specialisty, načítala, vyhledávala, naučila se „pro mě“ neznámé nové techniky,…Holčičky v podstatě zaměstnaly můj mozek na 24 denně, odreagování 0….

Po 5 letech jsem pochopila, že takhle to nemůžu zvládat do nekonečna, protože děti mě budou potřebovat celý život…

Teď jsem vděčná za to, že mohou jít holčičky na dvě dopoledne do speciální školky, kde se jim věnují úplně jinak, socializují se, dělají kreativní činnosti, na které jsem neměla doma čas (protože jsem stále upřednostňovala rehabilitaci). Jsem vděčná, že jsem se rozhodla vrátit se na poloviční úvazek do práce. I když si každý klepal na čelo, že to nemohu zvládat, že budu věčně doma, protože 3 děti,…ještě k tomu handicapované… Jsem vděčná, že mohu dva dny v týdnu pracovat (ty dva dny,kdy jsou holčičky ve školce), odreagovat se, dělat to, co mě baví, a zároveň se setkávat s příjemnými lidmi, které mám ráda. DĚKUJI ZA TO!

Druhá oblast, která mne nabíjí pozitivní energií je sport a příroda. Proto jsem například minulou neděli podnikla sama krásný výlet. Můj cíl byl Chřiby. Vyjela jsem brzy ráno vlakem do Kyjova, pak busem do Bohuslavic a vyšla jsem…po „červené“ Cyrilometodějské stezce, přes nejznámější místa jako Malá-Velká Ostrá – Zavadilka – Kozel – Kazatelna – Buchlov, Barborka, Břestecké skály, až na Velehrad a vlastně až domů, do Kunovic. Chtěla jsem si odpočinout, zorganizovat si ideální program pro holčičky, protože mám pocit, že nestíhám všechno, co bych chtěla. Chtěla bych totiž do dne vměstnat další činnosti, posouvat holčičky ještě víc…A taky určit si „své“ aktuální priority….protože mám pocit, že je toho na mě aktuálně moc…

A víte co, přátelé…celých 42 km jsem nemyslela vůbec na nic. Až je to neuvěřitelné. Jen jsem si užívala krásnu přírody, energiii ze slunce, a celou cestu vyskakovaly endorfinky, které mě nutily ne jít, ale utíkat….

A to mi dalo úplně nevíc…DĚKUJI ZA TO!

 

DĚKUJI ZA moje úžasné holčičky Trojčátka Hráčkova„

Pokud máte další dotazy, napište zprávu, rádi zase odpovíme , protože dotazy jsou často velmi podobného charakteru….

maminka Hanka