O nás

V únoru 2017 se nám předčasně narodila trojčátka – holčičky Viktorka, Amálka a Žofinka. Holčičky se narodily nečekaně v pátém měsíci těhotenství a přinesly si na svět řadu vážných zdravotních obtíží. Po narození byly díky zdravotním komplikacím rozvezeny do různých neonatologických center na Moravě. I když byla situace jednu dobu velmi složitá – jedna holčička byla ve Zlíně, druhá v Brně a třetí v Ostravě, každý den jsme byli s nimi. Objížděla jsem každý den všechny neonatologické centra a odstříkávala jsem jim čerstvé mateřské mléčko, protože jsem věřila, že matčina přítomnost a mateřské mléko je to, co jim bude dávat chuť žít a nevzdávat to. Po narození holčiček se manžel přestěhoval do Zlína do podnájmu, aby nám byl co nejblíže, stíhal práci v Uherském Brodě, rekonstrukci domu v Kunovicích, který nebyl ve stavu schopném k bydlení a ještě byl každý den s námi ve Zlíně. Ani na chvíli jsme nepřestali věřit, že se holčičky dostanou domů. Trvalo to dlouhé 8,5 měsíce, než jsme byli všichni pohromadě doma.

Nyní mají 2,5 roku a každá má svůj hendikep.

Viktorka se narodila s nejnižší porodní váhou 480 g. Kvůli extrémní nezralosti má za sebou celou řadu operací. Je to od začátku velká bojovnice. Zbavila se nazogastrické sondy, kterou jsme podávali výživu přímo do žaludku. Před pár měsíci se zbavila závislosti na kyslíku, dle slov lékařů zázrakem. Zatím neslyší, ale neztrácíme naději. Je šance, že s pomocí speciálních sluchadel sluchové centrum dozraje. A děje se tak….pomalu dozrává 🙂 což je další malý zázrak. Viktorka je obrovský bojovník, který se popere se vším, co se jí postaví do cesty.

 AmálkaAmálka vážila o pár gramů víc – 560 g. Od narození podstoupila také řadu operací – například revizi břišní dutiny či operací očí. Problémy se sluchem zasáhly i ji, ale naštěstí sluchové centrum postupně dozrává, takže časem uvidíme, jestli budeme potřebovat sluchadla či nikoliv, záleží, zda-li se začne rozvíjet řeč či nikoliv. Amálka je velmi citlivá holčička, která reaguje na každou změnu spíše negativně. Co ji zabaví je jakákoliv hračka, která hraje. Zbožňuje hudbu a zpěv 🙂

 

Žofinka byla největší – 630 g. Je na tom nejlépe. Prodělala „pouze“ několik operací hlavičky a má zavedený V-P shunt. To je hadička, která odvádí nadbytečný mozkomíšní mok (který se normálně vstřebává) do břišní dutiny. Těší nás, že dokáže říct pár slov, ráda všechno pozoruje a nic ji neunikne, probádá každý kout. Je to takový tahoun všech holčiček a největší lump 🙂 Hračky ji v podstatě nezajímají, ale takový mobilní telefon, tablet nebo počítač….to je to nejzajímavější, co existuje.

 

Momentálně s manželem navštěvujeme kurzy znakové řeči a všechny tři holčičky ji postupně učíme, protože nemáme jistotu, zda bude Viktorka slyšet nebo porozumí řeči.

Od samého začátku bojují holčičky s každým gramem. Ani jedna s holčiček neprospívá, jejich váha je ve dvou a půl letech kolem 7,5 kg. Máme speciální vysokoenergetickou výživu s dalšími výživovými doplňky a léky. Ale díváme se na to pozitivně – říkáme si „Které dítě přibere za 2 roky 14-ti násobek porodní váhy?“ Žádné. Takže věříme, že jednou všechno doženou.

Náš denní program je velmi náročný. Každý den s holčičkama 3-4 x cvičíme, což je téměř 6 h denně. Oslovili jsme zkušené fyzioterapeuty, za kterými pravidelně jezdíme. Dále navštěvujeme rehabilitační plavání, díky kterému holčičky posilují jak hloubkové, tak povrchové svaly. Vyhledali jsme specialisty v různých oblastech, za kterými jezdíme na pravidelné konzultace. A v neposlední řadě máme také spoustu lékařů, které musíme permanentně navštěvovat (Uherské Hradiště, Zlín, Kroměříž, Olomouc, Brno, Ostrava, Opava, Litomyšl).

Psychomotorický vývoj všech holčiček je opožděný. Čeká nás ještě spoooooustu práce. Letos to budeme mít ještě trošku náročnější, protože na jaro plánujeme přístavbu dětského pokojíčku do našeho skromného rodinného domku o velikosti 2+1.

Situace, v jaké jsme se ocitli je vyčerpávající a hlavně psychicky náročná. Ale moc se snažíme, děláme maximum pro naše krásné malé holčičky. Věříme, že je dotáhneme co nejdál a jednou je postavíme na nohy, naučíme komunikovat, ukotvíme v nich správné hodnoty a jednou zaintegrujeme do společnosti. I když tomu někteří lékaři nevěří, my věříme a nepřestaneme nikdy bojovat.